Pokračování „slavné vyjížďky“.
Nu což, budu pokračovat jako osamělý jezdec. 😉
Ale zdáli vidím, jak cyklista na křižovatce odbočuje vpravo zpět do města, ale po chvilce otáčí a vrací se zpět, poté se vydává po hlavní směrem na Horní Cerekev, ale ani tohle se mu nelíbí a opět se po chviličce otáčí… to už na křižovatku dorážím i já a s otázkou: potíže v navigaci? odbočuji na Pelhřimov.
Je to na Pelhřimov? Ptá se mě, a i když má „ř“ velmi dobré, ihned ho prozradilo. Po mém přitakání ho další věta: to som rád, definitivně „odhalila“ – bratr Slovák! 🙂
Tak se shodneme, že máme kus cesty společný a bok po boku pokračujeme svižným tempem do okresní metropole. Dozvídám se, že je z Blavy *), že vyjel začátkem týdne, přes Rakousko projel do Čech a dneska, po noclehu poblíž Nové Bystřice, pokračuje směrem na Ždár nad Sázavou. Další dny se přes Zlín vrátí domů.
Nebyl to typický cykloturista, jel na silničním focusu, s jedním náhradním dresem v podsedlové taštičce a cyklonavigací na řidítkách – tedy opravdu velmi nalehko!
Probrali jsme Tour, Romanovu a Peterovu smůlu, proč se najednou jeho příjmení vyslovuje Velič, znal Českou Kanadu, věděl, že v Telči jsou „bohovsky drahé noclehy“ a – k mému údivu – nám záviděl naši silniční síť. Její hustotu a kvalitu! Vida, člověk nikdy neví, co má doma! 😉
Zrazu jsme na křižovatce Nádražní – Křemešnická čekali na zelenu. Dřív než zelená kolegu cyklistu osvítil nápad, že by se rád podíval do centra. Poradil jsem mu, ať přejede do sousedního pruhu, odbočí doleva a pokračuje za nosem… Podali jsme si ploutve (ó, slovanská /cyklistická/ vzájemnosti!) a dál jeli každý sám – stejně by nás to čekalo na další křižovatce.
Směrem na Košetice jsem pokračoval jako politý živou vodou. Jak jsem v nich sjížděl z „íá“ silnice a mířil ke Strážišti, ranní dojmy patřily minulosti. Bylo to milé, bylo to příjemné, bylo to fajn.
Když jsem si na lodžii v bytě rodičů věšel vyprané cyklistické oblečení, každý dotek mých zad krásně rozvoněl bazalku, která tu v truhlíku zůstala po tatínkovi…
*) To je jako naše Pha.