Je nesmrtelnost a „žil, žije, bude žít“ to samé?

ŠU-ŠU je vlastně zakladatelem všech velkých civilizací, říší, vědeckých oborů etc…

Čchinovi pomohl sjednotit Čínu (odmítl, aby se po něm jmenovala Šušuna, a tak ji Čchin nazval po sobě – Čína), vymyslel mu titul císař, navrhl reorganizaci státní správy, zazdění pár údajných učenců apod.

Po času Čchin řešil dva velkolepé problémy – dezinfekci císařských WC a snahu získat nesmrtelnost. Opět se obrátil na ŠU-ŠU.

ŠU-ŠU tou dobou pobýval na Krymu a plánoval, jak zde za pár let založí něco jako tábor pro děti.
Přesto nelenil a do Číny poslal řešení obou problémů.
Jednak chlorid rtuťnatý a jednak rukopis veledíla Što ďélať? (Knihu měl sice připravenu pro Voloďku Huljanova, ale co, ono se to za 22 století někam zašantročí, a tak budou „věčně živí“ z jednoho díla dva jeho žáci. Jak je ten ŠU-ŠU velkorysý!)

Čchin dary přijal s neskonalou vděčností. Po přečtení díla „Što…“ usoudil, že to je řešení pro císařská WC (pravda, ne přímo dezinfekce 😉 ). Poté přičichnul k druhému dárku a podle hesla: „Čím hnusnější, tím zdravější“ určil, že jde o meducínu na nesmrtelnost…

Co ŠU-ŠU řídí, dobře řídí. „Co dělat“ se dostalo, kam patří, a Čchin získal život věčný.